Víte, co je to SASHIKO?

Sashiko je kouzelné lidové šití ze severního Japonska. Znamená „malé bodnutí“ nebo „malé propíchnutí“, což přesně vystihuje pohyb při šití. Původně sloužilo k zateplení oděvů a po jejich obnošení pomáhalo k dalšímu použití, resp. zpevnění pracovních oděvů a vybavení domácností. Sashiko kombinuje venkovský styl s komplikovaným vzorem – a to vše pomocí jednoduchého předního stehu.

Znalost sashika se předávala z generace na generaci – z matky na dceru. V zemědělských a rybářských komunitách vytvářelo sashiko unikátní styl. Neexistují žádné písemné zprávy o jeho opravdových začátcích. Žádný starý zachovalý kousek nelze s jistotou datovat nebo přiřadit konkrétní osobě nebo skupině osob. Sashiko vzniklo z nutnosti, z potřeby – a tak se nosilo tak dlouho, až se zcela obnosilo – takže z raných prací se zachovalo jen velmi málo.

Nejvíce se sashiko rozšířilo jako venkovská domácí ruční práce za éry Edo (1615-1868). Sashiko oděv zesílilo a zlepšilo jeho tepelné vlastnosti. Použití obnošených oděvů ze lnu, konopí, ramie a lýka bylo velmi důležité, protože v té době se všechna vlákna ručně spřádala, tkala i barvila a byla tedy velmi nákladná. Sashiko umožnilo látku znovu použít – na pracovní oděvy, poté na pytlíky a zástěry a nakonec na úklidové hadříky.

V éře Meiji (1868-1912), když husté sněžení znemožnilo venkovní práce, se v zemědělských oblastech severního Japonska sashiko ustálilo jako zimní zaměstnání. Vznikaly dokonce vesnické školy šití, kam přes zimu docházely mladé dívky, aby se znalosti sashika naučily.

Tradiční sashiko bylo obvykle tmavomodré (indigo) a bílé. Tento charakteristický rys vychází z éry Edo, kdy nižší společenské třídy nesměly nosit jasně barevné oblečení a velké vzory. Obyčejní lidé však mohli používat indigo. Právě indigo spolu s bílou barvou dodávají sashiku vysoký barevný kontrast. Sashiko mělo velké využití. V domácnostech se touto technikou vytvářely ubrusy, polštáře na podlahu, potahy na futony, látky na balení, dveřní závěsy, pytlíky na rýži či úklidové hadříky. I mezi oblečením mělo sashiko nezastupitelné místo. Vytvářely se z něj pracovní kabáty, vesty bez rukávů, zástěry, ochrany rukou, onuce, ponožky, ochrany pat do zimní obuvi, ochrany prstů na nohou apod.

50. léta 20. století znamenala pro Japonsko rozvoj blahobytu. Objev umělého vlákna pak způsobil, že lidé na venkově se začali oblékat jinak a použití sashika upadalo. Staré obnošené obleky přestávaly mít cenu, a často se dokonce vyhazovaly. Nová moderní výstavba se podepsala i na možnostech uchovávání oděvů, stejně tak jako zemětřesení a požáry. Přesto existovali lidé, kteří měli úctu ke starým tkaninám a díky nim se sashiko pečlivě přechovávalo. K znovuoživení sashika pak došlo v 70. letech 20. století paralelně s příchodem západního quiltování (prošívání).

sashiko

Farmářský kabát a kalhoty

http://www.designbyaika.com/sashiko/wp-content/uploads/2010/01/sashiko_farmers.jpg

sashiko2

Ochranný oděv hasičů

http://www.designbyaika.com/sashiko/wp-content/uploads/2010/01/firefighter_jacket_early_19.jpg

sashiko3

   Sashiko vzory  https://cz.pinterest.com/pin/369154500682531119/

sashiko4

Tradiční sashiko tácky https://sakepuppets.com/sashiko/

Zdroj: Briscoe, S.: Sashiko – japonská technika prošívání. Computer Press, a.s.,  Brno, 2007. ISBN 978-80-251-1863-4

 

Autor článku: Mgr. Alexandra Páclová

© 2018 Česko-japonské kulturní centrum Všechna práva vyhrazena.

cs_CZ
en_GB
ja